Čika a Tulda, Kapitola V - Bouřka

Milé děti,

Léto běželo a Čika s Tuldou si užívali jeho teplého počasí a všech radovánek, které nabízí. Bylo to ale zvláštní léto. Nikdo ze ZOO nepamatoval, že by někdy v létě tolik pršelo. Tuldovi a Čice to nevadilo, měli déšť rádi a dokázali si vymyslet spoustu zábavy i za deště – tu chytali žáby, stáli pod okapem a soutěžili, kdo vypije víc vody, tu si malovali, stavěli puzzle, vyráběli loutky a hráli si v tulením výběhu. 

Jednou odpoledne se ale obloha zatáhla, že si zvířecí mláďátka myslela, že přišla noc. „Copak se to děje, já ještě nechci jít spát“ divil se Tulda. „Nejsem ale ani trochu unavený. Vždyť jsme teprve teď měli odpolední svačinu.“ „To nebude noc, Tuldo, to bude nějaká zvláštnost.“ Uklidňovala Čika svého kamaráda. Teda, co Vám budu povídat. Chtěla ho uklidnit. Ale jak slyšel slovo zvláštnost, tak se malý tuleň lekl a vůbec se necítil ve své kůži.

A najednou to přišlo – nebe ozářil modrý pruh a za chvíli se ozvala obrovská rána. „Co to jeeeeee, padá nebééééééé?“ Začal křičet vyděšený tuleň. „O tomhle jsem četla v dětské encyklopedii. Teda alespoň myslím.“ Zapřemýšlela se nahlas čapí slečna. „To bude toooo, jak se to jmenuje… Už vím, bouřka!“ „Bou… co? Zadrkotal zuby tuleněk.“ „No bouřka.“ Pomohla mu kamarádka. „To se děje v přírodě, když se srazí mraky a z té ohromné energie bouřkového mraku vznikne elektrický náboj. Lidé třeba elektřinu vyrábějí uměle, aby si mohli svítit lampičkama a večer si třeba číst. No a ta rána vznikne z toho, jak se vzduch kolem blesku rychle ohřeje.“

 „Aha, takže to není žádnej bubák. Jenom se srazí dva mraky a udělá to takovou hlasitou neplechu.“ Řekl si nahlas Tulda a opravdu se uklidnil. Věděl už totiž, že mu nehrozí žádné nebezpečí, že se nezlobí žádnej bubák, ale prostě se děje jen příroda. Objal Čiku a moc jí poděkoval, že mu pomohla a že se díky ní přestal bát.

Od té doby už se nebál nikdy. Ba naopak. Už vždycky, když mu zablesklo a zahřmělo nad hlavou, vzpomněl si na to krásné odpoledne, kdy byli se svojí kamarádkou schovaní v malé tulení jeskyňce a hráli hry. Ono totiž děti když je venku bouřka, musíte být schované, aby vám ten blesk nemohl ublížit nebo na vás nespadl strom. A tak celé odpoledne hráli Člověče, nezlob se, smáli se baštili k tomu rybičky, které si nechali od odpolední svačinky.

Stáhněte si malovánku o bouřce