.png)
Čika a Tulda, Kapitola I - Seznamte se
Ahóóóój, děti!
Chtěli bychom se s Vámi podělit o tajemství, která jsme se v nedávné době dozvěděli. Do života nám zrovínka před pár dny přišli dva noví kamarádi. Jsou takoví maličkatí jako vy. Na světě jsou vcelku noví a moc je baví objevovat krásy světa.
Jmenují se Tulda Láska a Čika Jetodobrá. Trochu zvláštní jména na děti, což? To je totiž tím, že to nejsou lidské děti, ale zvířecí. Tulda je tuleň a Čika je malá čapí holčička. No a zvířecí děti mají dočista jiná jména. Tedy většinou.
Tulda a Čika jsou sice každý naprosto jiný, ale přesto jsou nerozluční přátelé. Tuleň Tulda bydlí s maminkou a tatínkem v pražské ZOO. A právě tam se s Čikou potkali. Čiky rodina bydlí daleko a malou čápí slečnu baví létat daleko od hnízda, objevovat nová místa a povídat si s neznámými zvířaty. Jednou si takhle letěla a zaujala ji vodní nádrž, kterou si spletla s rybníkem. V kbelíku na okraji nádrže bylo velké množství lesklých ryb. Tolik najednou jich Čika nikdy neviděla. Jen co se chystala jednu poslat do zobáku, slyšela za sebou slabý hlásek: „Hej ty, co si myslíš, že děláš?! To jsou naše ryby!“ Otočila se a uviděla tam opravdu zvláštní zvíře. Vypadalo jako pes, ale přitom mělo ploutve.
„Co bych dělala? Chtěla jsem ochutnat tyhle lákavé rybičky. Ještě chvilku a zkazí se. Víš jaká by to byla škoda? Proč je nejíte?“. Zvířátko na něj koukalo jako na nejlegračnější věc na světě. Takový vtipný pták! Proč má tak vysoké nohy? No a ten dlouhý zobák? A navíc je tak nudně bílé! To ty plameňáci alespoň poznáš, že jsou něco. Ta barva! Dálka z nich přímo volá. Ale tohle?"
Všechna tahle slova si samozřejmě nechal pro sebe. Jednak mu proběhla v hlavě tak rychle, že by je nedokázal vyslovit ani za 10 minut a za druhé ho maminka učila, že má mít k druhým úctu a neurážet je (no ale jde snad zastavit všechny myšlenky? No ono takhle – alespoň je jde kontrolovat, ale o tom si povíme jindy;) ). Z tlamičky mu tedy místo toho vyšlo: „My čekáme, až nám řeknou, že smíme jíst. A tak trochu si myslím, že se jim nebude líbit, že nám tady kroužíš okolo toho kyblíku.“ „Aháááá, odpověděla Čika. Tak to je smůla. Taková lahoda.“ „Jen si vezmi, nikomu to neřeknu. Stejně je nikdy nesníme všechny.“ Vybídnul ji Tulda.
„Juchůůůůů“ Vyvýskla Čika, vyletěla tři metry vysoko a udělala tři kotrmelce ve vzduchu vpřed a tři kotrmelce ve vzduchu vzad. Slétla střemhlav dolů, nabrala z kbelíku rybičku a poslala ji přes zobák rovnou do krku. Ta dobrotáááá! Tak lahodnou rybičku Čika nikdy něměla. Byla cítit solí a to měla v životě poprvé. „Proč je to slané?“ Zeptala se toho divného psa s ploutvemi. „To je přeci mořská ryba, co je to za otázky? Jsi snad z Marsu?“ Podivoval se tvor. „Z Marsu nééééé, ty trumpeto! Já bydlím s maminkou a tatínkem kousek od Pavlova. To je odsud móóóóóc daleko. A už bych měla letět zpátky, než mě budou hledat, ale já ti měla velkej hlad, víš?! Tak moc díky.“
Tulda na ni zíral s otevřenou pusinkou. Jednak se ještě pořád snažil vstřebat ten střemhlavý let přímo na kbelík a za druhé zatím nepoznal nikoho, kdo by byl z takové dálky (a tak rychle mluvil). Skoro jako z Marsu!“ pomyslel si. „Hustý,“ řekl. „Já jsem Tulda. A ty?“ „Já jsem Čika, moc mě těší Tuldo.“ „Budeš si se mnou hrát?“ Vybídnul ji malý tuleň. „Kdepáááák. Teda jakože já bych moc ráda, ale mamka s taťkou už asi šílej, kde zase jsem. Musím už letět domů. Stejně se zas vrátím až za tmy. To zas bude. To ti povím.“ Čika si totiž zrovna uvědomila, že sluníčko pomalu začíná zapadat a ona to má domů pořádnou dálku. Všimla si ale, že ten divný pes na ni hází ty známé psí oči, kterým nejde odolat. „Ale víš co? Příští tejden mají mamka s taťkou letět na delší výlet. Tak já je moc uprosím a přiletím zas za tebou. Budeš moct? Budeš tady?“ „No jéjé! Kampak já bych šel. My jsme pořád tady víš?!“ „Cóóóóže?“ Divila se Čika. Tak to já přiletím. Budeme si spolu hrát až do večera, jóóó?“ A tak se Tulda s Čikou rozloučili, zamávali si křídlem a tlapkou a Tulda koukal za Čikou, jak mu mizí v zapadajícím slunci a do toho sem tam udělá přemet. „To je ale praštěná holka,“ pomyslel si. „Už se těším, až přiletí příště a poví mi o všech dálkách, které tam seshora vidí.“
Milé děti, další příběh o Čice a Tuldovi bude na světě zase za týden. Do té doby si můžete vymalovat jejich omlovánky, které vám maminka s tatínkem můžou vytisknout doma nebo v práci. Krásné dny a těšíme se zase na vás!
